potopy

loudám se ulicí
pozoruju ptáky a lidi stojící
na zastávce

bronzová socha po tvojí levici
a já po té                                               pravé
jsem jak na dřevěné lávce
nevím, zda skočit nebo se vydat jiným směrem
jestli tohle všechno je
pravda
nebo jestli je to je to jen další výplod mé mysli
a nebo jestli si myslíš, že se to vyřešit 
                                                              dá

zas leje
mně zle je zle je zle je(m se)
ne snad do němoty
a pak možná
uprostřed tý duševní nahoty
pochopíme

že se zlé jen zdá
že za dveřmi samoty
jsi taky najednou Ty
a když otevřu okno proudí potopy
l     á     s     k     y

x