Vápenná

jak to jen zachytit

tu prchavou radost

která dokáže být tak krásná

tu bezstarostnost

tu opilost smíchem a

dobrými lidmi kolem

možná nakonec

ta radost není zas tak prchavá

a jak tak ráda ta babička Stáňa z domu naproti kostelu zpívala

že můžeš mít radost každou hodinu a každý den

že to je možná pravda

a já na to jen vlastně zapomínám

a pak přijdou ty místa a ty chvíle, kdy

se najednou dotkneš Království

Věčnosti za oponou neviditelna

a přeješ si v té chvíli zůstat navěky

fakt.

i když se ta radost někdy skrývá za vůní výběru mezi rozpustným nebo turkem, tak tam stále je.

a Věčnost není budoucno, nýbrž neviditelno.