Čas a duše

V průběhu toho veškerého scrollování a hodnocení a sdílení a posílání srdíček jsem Tě někde ztratila.

Ale jak se z toho nekonečného kruhu vymaním, když místo času s Tebou tluču do své hlavy milióny jiných vjemů, jen hlavně nebýt sama se sebou, s Tebou?
Kéž bych tak s Tebou dokázala strávit aspoň stejně tak dlouhý čas, jako strávím se svým telefonem.
A proto:
Chci se dnes s Tebou setkat. Udělat si na Tebe čas.
Sedět         -        s Tebou         -         v tichu.
Zavírám oči.

Otvírám brány své duše.
Vidím ji jako rozlehlou zahradu. Vidím ty všechny barevné květiny… i všechno to bodláčí.
Uprostřed zahrady stojí dům. Jdu cestou k jeho dveřím, otevřu je… a vcházím.
Jsi tu?

Vidím Tě sedět na koberci u krbu. Zvedáš ke mně své oči a kyneš mi, abych přišla blíž.
Sednu si vedle Tebe.
Chci se Ti chvíli jen dívat do tváře.
Tak září!
Ježíši, co mi dnes chceš říct? Naslouchám.

Dej, ať moje tvář září od Tvé blízkosti!
Amen.