Kytice

Jak často si vynucuju lásku.

Jak často si říkám, jak bych je tak upoutala, aby mi ji prokazovali.
Jak často zapomínám, že si lásku nemůžu vynutit. Že můžu jen milovat.
Vím, že to ve mně stále je, ta marnivost. A chci to změnit. Ale prozatím nevím, jak.
-
Změň to Ty, Ježíši!
Chci začít znovu, s Tebou.
-
Chci si uvědomovat, že až třeba zas někdy možná někdo řekne – To se Ti povedlo, jsi fakt dobrá!
– že to je díky Tobě.
Je to Tvoje, všechno.
-
Chci si všechny ty komplimenty, které dostávám, dávat do kapsy jako květiny.
A večer – až se s Tebou zase potkám – Ti celou tu kytici odevzdat. Všechno, cos mi dal, Ti vrátit.
-
A až se zas někdy budu chtít někomu líbit, připomínej mi, abych se hlavně líbila Tobě.
Vždyť vím, že mě miluješ a že si Tvou lásku nemusím vynutit.
Že stačí se jen
nechat
milovat.