Poušť

Toužím po Tobě.

Jako vyprahlá poušť.

          Ale vždyť poušť

          je přece krásná tím, že

                  někde ukrývá studnu.

Buď mojí studnou.

        Už jí jsi, jen Tě teď

                      musím přijmout.

Buď mým pramenem.

        Nevyčerpatelným.

        Spásonosným.

Otvírám Ti své srdce.

              Když Ty budeš ve mně,

              Ty, můj domove,

              Ty, všudypřítomné objetí,

                    pak nikdy nejsem sama,

                    pak můžu být sama v sobě doma.